Historie

Historie

Na tomto místě se můžete seznámit se stručnou historií katedrály sv. Václava a přilehlého rektorátního kostela sv. Anny. Zároveň přikládáme seznam pojmů, se kterými se můžete setkat během prohlídky, a které s prostory chrámů souvisí.

  •  
    Historie katedrály sv. Václava

    Katedrála (z lat. cathedra), také katedrální kostel, označuje hlavní kostel diecéze, sídelní kostel biskupa. Uvedené označení užívá katolická církev, ale i církve anglikánské a některé protestantské. Pokud má biskup sídelní kostely dva, druhý z nich je označován jako konkatedrála, v České republice je pouze v Opavě, diecézi ostravsko-opavské.
    Architektura užívá pojem katedrála pro konkrétní typ gotického kostela (viz. gotická katedrála). Označuje nejen kostel biskupský, ale i klášterní kostel některých mniškých řádů, zejména benediktinů či cisterciáků.

    Časové mezníky katedrály sv. Václava

    1063 – zřízení olomouckého biskupství českým knížetem Vratislavem u kostela sv. Petra na Předhradí

    před 1107 – počátek románské stavby kostela na východním návrší tzv. Olomouckého kopce (226 m n. m.) v bezprostředním sousedství přemyslovského hradu, u počátku stavby kostela stál olomoucký údělný kníže Svatopluk z vedlejší větve přemyslovského rodu

    1131 – 30. června byl dosud nedokončený románský kostel posvěcen olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem; chrám byl zasvěcen patronu české země – sv. Václavu; původní stavba byla trojlodní románská bazilika, kterou rozdělovalo asi 6 dvojic čtyřbokých pilířů, na východě byly lodě zakončeny půlkruhovými apsidami, stropy byly ploché dřevěné, pod vyvýšeným presbytářem ve střední lodi se nacházela krypta sv. Vojtěcha, na západní straně kostela se nacházelo průčelí s dvěma věžemi, celkové rozměry kostela činily asi 50x20 metrů

    1141 – přenesení biskupského sídla od kostela sv. Petra ke sv. Václavu, který se tak stal metropolitním (hlavním) moravským chrámem, olomoucký biskup měl tedy církevně-právní pravomoc nad celou Moravou; biskup Zdík se přestěhoval spolu s nově zřízenou 12člennou metropolitní kapitulou do sousedního románského biskupského paláce, kde fungovala také katedrální škola, skriptorium, kapitulní knihovna a archiv (torzo biskupského neboli Zdíkova paláce jakožto jediného románského paláce ve střední Evropě je zachováno dodnes, palác je přístupný z Arcidiecézního muzea)

    1204 – požár kostela; poté kostel přestavěn biskupem Robertem v románsko-gotickém slohu

    1207 – olomoucká kapitula získala právo svobodné volby biskupa

    1265 – požár kostela; poté nechal olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku vystavět  na původním románském půdorysu raně gotické síňové trojlodí a přistavět pravoúhlý presbytář (kněžiště), románská krypta a západní průčelí kostela zůstaly zachovány, na severní straně byla přistavěna kapitulní síň (později se z ní stala vikářská sakristie)

    70. léta 13. století – snaha biskupa Bruna a českého krále Přemysla Otakara II. o povýšení olomouckého biskupství na arcibiskupství

    1306 – v sousedním domě olomouckého kapitulního děkana (na místě dnešního Arcidiecézního muzea) byl zavražděn poslední Přemyslovec Václav III., který byl dočasně pohřben v kryptě kostela sv. Václava (do r. 1326)

    14. století – katedrála dostavována a upravována v gotickém slohu: na severní straně kostela, v místě původního románského paláce byla vybudována gotická křížová chodba (ponechány obvodové zdi paláce) s řadou nástěnných maleb vánočního a velikonočního cyklu (zachováno dodnes), na jižní straně lodi pak byla postavena gotická kaple původně zasvěcená sv. Cyrilu a Metoději

    1469 – 3. května část české a moravské šlechty a zástupci měst prohlásili v kostele sv. Václava uherského krále Matyáše Korvína za krále českého

    1504-1516 – zřejmě nerealizovaná stavba pozdně gotického presbytáře za biskupa Stanislava Thurza, stavba nové biskupské rezidence v místě dnešního Arcibiskupského paláce na Předhradí

    1582-1591 – biskup Stanislav II. Pavlovský nechal postavit pozdně renesanční kapli sv. Stanislava s rodinnou hrobkou umístěnou pod touto kaplí

    1589-1595 – tentýž biskup nechal přestavět západní průčelí kostela s věžemi   

    1617 – přestavba původně gotického kostela sv. Anny v raně barokním (manýristickém) slohu, ve které zpravidla probíhala volba olomouckých biskupů a později arcibiskupů   

    1616-1618 – nechal kardinál František Dietrichštejn vystavět monumentální ranně barokní presbytář (největší barokní presbytář na území ČR) s trojlodní kryptou přístupnou po dvouramenném schodišti, pod kterou se nachází pohřebiště olomouckých biskupů; celková koncepce barokní přestavby hlavního moravského chrámu však zůstala nerealizována   

    17. století – do presbytáře pořízeny vyřezávané štály čili chórové lavice

    18. století – v severní části byla přistavěna barokní kanovnická sakristie; pod lodí kostela byly vybudovány dvě barokní krypty; barokizována pozdně renesanční kaple sv. Stanislava; původní gotická kaple sv. Cyrila a Metoděje byla barokizována a zasvěcena Panně Marii Loretánské   

    1777 – olomoucké biskupství bylo povýšeno na arcibiskupství; prvním arcibiskupem se stal kardinál Antonín Theodor Colloredo-Waldsee (1777-1811); moravskému metropolitnímu chrámu jsou podřízena biskupství: brněnské (od 1777) a ostravsko-opavské (od 1996) 

    1803 – požár kostela po zásahu bleskem: zničeno západní průčelí a zvony; poté klasicistní úprava

    1883-1892 – katedrála působící stylovou roztříštěností byla přestavěna na základě přímých pokynů arcibiskupa Bedřicha kardinála Fürstenberka do novogotické podoby (realizoval stavitel Gustav Meretta); vzniklo nové západní průčelí katedrály se dvěma věžemi (68 m) a třemi vstupními portály, byla postavena bezmála 102 m vysoká jižní věž (nejvyšší kostelní věž na Moravě) v jejímž přízemí se nachází kaple sv. Jana Křtitele (s náhrobky arcibiskupů), nad ní pak arcibiskupská oratoř; byla postavena severní kaple sv. Cyrila a Metoděje zvaná též chórová (katedrála tak tvoří půdorys kříže); interiér katedrály prošel regotizací: zejména pak barokní presbytář, v celém kostele byly odstraněny barokní oltáře a nahrazeny menším počtem novogotických, byly pořízeny novogotické vitráže, provedeny kovářské a zámečnické práce, na hlavní oltář byly umístěny mramorové sochy východních církevních Otců z 15. století (pocházející z římské baziliky S. Maria Maggiore)

    1886 – firmou Rieger z Krnova byly postaveny varhany v chóru nad hlavním vstupem (3120 píšťal)

    1962 – katedrála sv. Václava v Olomouci byla zařazena na seznam národních kulturních památek

    70. léta 20. století – oprava i obnova interiéru i exteriéru katedrály

    1974 – do chórové kaple byl umístěn pozdně gotický reliéf Panny Marie Ochranitelky z konce 15. století

    1977 – byla zhotovena křížová cesta akademickým sochařem Karlem Stádníkem a postaveny nové varhany v presbytáři krnovskou firmou Rieger-Kloss z Krnova (1695 píšťal)   

    1980 – ve vstupu osazeny žulové desky se seznamem olomouckých biskupů a arcibiskupů

    1981 – pořízen nový obětní stůl; překryta střecha katedrály novou břidlicovou krytinou

    1999-2001 – 1. etapa generální opravy: oprava západního průčelí a obou věží

    2004-2005 – 2. etapa generální opravy: oprava zdiva severní strany lodí, presbytáře a sakristií, oprava krovů, vitráží, ozdobného hřebene, restaurování západního průčelí

    2006-2008 – 3. etapa generální opravy: oprava hlavní věže, očištění jižní stěny zdiva lodí, vnější plášť kaple sv. Stanislava, doplnění zvonů, sadové a terénní úpravy okolí

    2009-2010 – opravy interiéru katedrály: elektroinstalace, restaurování fresek v kaplích, mobiliáře a vybraných sbírkových předmětů (obrazů, soch a textilií), oprava barokní krypty, restaurování rakví a zřízení Mauzolea olomouckých biskupů s laskavým přispěním Norských fondů

  •  
    Historie rektorátního kostela sv. Anny

    Rektorátní kostel sv. Anny je jedním z objektů Národní kulturní Památky Olomoucký hrad s kostelem sv. Václava. První svatyně měla rozměry asi 4 x 8 m a byla nazvána podle sv. Anny, k níž rod Přemyslovců choval velkou úctu. První písemné zmínky o tomto kostele pochází z roku cca 1349,  tzv. nadání obdržel až roku 1366.

    Kardinál František Dietrichstein nechal kostel přebudovat v barokním slohu a roku 1617 jej posvětil. Dnešní vzhled průčelí se sochou sv. Anny tzv. Samotřetí, získalo díky přestavbě v manýristickém slohu. Původní oltář s erbem kardinála Dietrichsteina, obraz sv. Anny s Pannou Marií jako malým děvčátkem, pochází ze 17. století. Sochy sv. Jáchyma a sv. Anny po stranách oltáře, jsou z konce 19. století.

    Nad vchodem do sakristie je epitaf s erbem a nápisy arcijáhna Julia Caesara Gianna a scholastika Jeronýma Picenarda. Epitaf nad protějšími dveřmi má nápisy i erby dómského probošta Martina Václava z Greifenthalu a kanovníka Serina. Oba epitafy jsou z roku 1654. V kostele je pochován také biskup Maxmilián z Hamiltonu, který zemřel roku 1776 a byl posledním biskupem před povýšením olomouckého biskupství na arcibiskupství.

    Na stěnách rektorátního kostela jsou umístěny obrazy barokního malíře Ignáce Raaba s biblickými výjevy: Utišení bouře na moři, Předání klíčů sv. Petrovi, Uzdravení malomocných, Uzdravení slepého. Vitráže s erby donátora hraběte Anatolije d´Orsay pochází z roku 1886 a byly pořízeny jako dar k 50. výročí kněžského svěcení kardinála Friedricha Fürstenberka.

    Ze třetí čtvrtiny 17. století pochází varhanní stroj a skříň s malbami sv. Cecílie, patronky hudby, a Daniela s harfou, umístěné na kůru nad vchodem. Varhany, varhanní skříň i vitráže a ostatní původní prvky byly v letech 2017-2019 v rámci generální opravy restaurovány a revitalizovány. Během generální opravy byly také pořízeny nové lavice, obětní stůl od akademického sochaře Otomara Olivy, opraveno schodiště na kůr a původní kované zábradlí kůru vyměněno za skleněné, vybudováno nové sociální zařízení v sakristii.

    V letech 1207-1916 zde kanovníci Metropolitní kapituly měli právo přímé volby olomouckého biskupa a později arcibiskupa.

  •  
    Slovník pojmů

    Užívané pojmy

    Ambit – neboli křížová chodba, je klenutá chodba kolem čtvercového dvora (nazývaného také rajský dvůr), zpravidla se vyskytuje u klášterního kostela (v Olomouci u sv. Michala, u dominikánů), kapitulního sídla (u katedrály) a u poutních kostelů (na sv. Kopečku).     

    Ambon – vyvýšené místo ve starokřesťanských chrámech a znovu v současných kostelech odkud se při bohoslužbě čte Slovo Boží.

    Apsida – je půlkruhový výklenek používaný v římské antické architektuře, architektuře románské a románsko-gotické, který plní roli presbytáře, velké kostely mohou být zakončeny několika apsidami (např. trojlodní bazilika třemi apsidami).     

    Dóm – v latině Domus Dei (dům Boží), v německém prostředí se pro katedrálu používá pojem dóm, toto slovo se používá i pro zdejší katedrálu (do počátku 20. století měla Olomouc početné zastoupení německy mluvícího obyvatelstva a vedení města).  

    Kanovník – duchovní, příslušník katedrální kapituly nebo označení pro kněze vykonávajícího slavnostní liturgické funkce v určitém kostele.

    Kapitula – sbor kanovníků, který pomáhá biskupovi v řízení diecéze, pečuje o katedrálu či koná slavnostní bohoslužby. Členy jmenuje biskup na návrh kapituly. Olomoucká kapitula byla u původního biskupského kostela sv. Petra a měla čtyři kanovníky, po přenesení biskupského stolce ke kostelu sv. Václava roku 1131 ji biskup Jindřich Zdík rozšířil na dvanáct kanovníků v čele s děkanem. Král Přemysl Otakar I. jí roku 1207 udělil právo volit olomouckého biskupa. Toto právo se přestalo užívat po roce 1916. Funkce v kapitule se volí z činných kanovníků na dobu určitou, dále jsou kanovníci emeritní a čestní.

    Katedrála – 1. titulárně: též katedrální kostel, označuje se tak hlavní kostel diecéze se sídlem biskupa; 2. v architektonickém smyslu se označuje jako katedrála konkrétní typ kostela vystavěného v gotickém slohu; slovo katedrála je odvozeno od slova katedra (stolice, křeslo), tedy biskupské stolice, která je symbolem učitelského úřadu biskupa a jeho pravomocí; katedra je konkrétní místo v katedrálním kostele, které je vyhrazeno pro hlavu diecéze.        

    Kazatelna – vyvýšené místo v lodi kostela se schodištěm a stříškou, ze kterého promlouval kněz k věřícím při bohoslužbách; v současnosti se již kazatelna nepoužívá, nahradil ji ambon.  

    Kostel – též chrám či chrám Páně; sakrální stavba, zvláštním způsobem posvěcená a zasvěcená službě Boží, kde se shromažďují věřící k modlitbám a bohoslužbám (mši svaté). Téměř všechny prvky, které lze v kostele a na kostele vidět mají svůj symbolický význam, především pak orientace a tvar kostela. 

    Křížová cesta – 1. rozjímavá modlitba o utrpení Ježíše Krista při jeho poslední cestě z Pilátova domu na horu Kalvárii; 2. umělecké ztvárnění utrpení Ježíše Krista o 14 zastaveních, buď ve formě křížů, obrazů v kostele nebo samostatně stojících kaplí v přírodě s vyobrazením.

    Krypta – neboli skrytá kaple (z latiny), je podzemní klenutá kaple, která se nachází pod kostelem a je zpravidla přístupná; zde byly pohřbíváni světci, panovníci a významné církevní osoby.

    Kůr – neboli kruchta, je vyvýšený prostor v zadní části kostela určená pro varhany, zpěváky a hudebníky, téměř vždy umístěna naproti hlavnímu oltáři.

    Loď – termínem loď se v architektuře označuje podlouhlý prostor zaklenutý klenbami (zpravidla kostel); pokud má prostor více lodí než jednu, bývají od sebe jednotlivé lodě odděleny řadou sloupů a pilířů; podle umístění se jedná o loď hlavní či vedlejší, pokud má stavba např. tři lodě, nazývá se trojlodní (stejně vysoké lodě jsou v tzv. síňovém uspořádání).     

    Oltář – vyvýšené místo v kostele, kde se přináší dar jako oběť Bohu, je to nejdůležitější místo každého kostela, je chápán jako symbol Ježíše Krista: představuje místo na němž se zpřítomňuje jediná Ježíšova oběť Otci za spásu světa; oltář je místo na němž se slaví eucharistie, je pravým středem kostela, kolem něhož se křesťané shromažďují ke společné modlitbě; v každém oltáři jsou zasazeny ostatky světců.   

    Oratoř – též modlitebna, místo určené k bohoslužbě, zpravidla vyšší oddělené místo v kostele (zde arcibiskupská oratoř).

    Presbytář – část prostoru kostela vyhrazeného kněžím (též kněžiště či chór); je zde umístěn hlavní oltář a kněz zde koná bohoslužbu.  

    Sakristie – místnost v kostele, ve které jsou uloženy bohoslužebné předměty, knihy a roucha, zde se kněz a přisluhující oblékají a připravují na bohoslužbu, existuje i několik oddělených sakristií s různými funkcemi (zde dvě sakristie: vikářská a kanovnická).

    Svatostánek – neboli eucharistický svatostánek (tabernákulum, sanktuárium), nejposvátnější místo v kostele určené pro ukládání liturgických nádob s Eucharistií („skříň“ na oltáři), má zde přístup pouze kněz nebo osoba knězem pověřená.  

    Vikář – z latiny zástupce, duchovní zastupující vyšší autoritu.