Ke stažení:
Sváteční slovo arcibiskupa Josefa k 25. 12. 2024 (171.44 kB)
Sváteční slovo arcibiskupa Josefa k 25. 12. 2024 (121.69 kB)
Pastýřský list arcibiskupa Josefa k zahájení jubileního roku 29. 12. 2024 (178.99 kB)
Pastýřský list arcibiskupa Josefa k zahájení jubileního roku 29. 12. 2024 (122.28 kB)
Milé sestry a bratři,
prožíváme slavnost Narození Páně – Hod Boží vánoční. V našich rozhovorech často zaznívá: Už jste slyšeli, co se stalo? Taková otázka vede ke zvýšení zájmu o něco nového, o čem jsme zatím nevěděli. O narození Pána Ježíše, které dnes slavíme, jsme slyšeli a rozjímali za svůj život už mnohokrát. Přesto chceme jednat jako pastýři, kteří si po odchodu andělů do nebe řekli: Pojďme tedy do Betléma podívat se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil. Narození Ježíše totiž byla a je neobvyklá a jedinečná událost, které se v celých dějinách nic nepodobá. Svatý Jan od Kříže napsal: Od té doby, co nám dal Bůh svého Syna, který je jeho Slovo, nemá už, co by nám řekl. Řekl všechno současně a najednou v tomto Slově, a už k nám nepotřebuje mluvit…. Upři svůj zrak na něho. Co nám tedy říkají Vánoce:
- Náš Bůh o nás ví a ujímá se nás, pokusme se s ním více mluvit. Když procházíme vším, co tvoří naši dobu, máme, stejně jako naši předkové, občas pocit, že by nám k tomu, co prožíváme, co se děje, měl někdo něco říci, podat vysvětlení, zodpovědět naše otázky. Ježíšovo narození je velkou odpovědí pro člověka i celé lidstvo. Zvěst o Narození Páně to je radostná zpráva, kterou přinášejí nohy posla z hor, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: Bůh tvůj kraluje. Bůh prožíval se svým lidem všechno, co jej potkávalo, a prožívá to i s námi v přítomnosti, v době válek a nejistoty. Platí, co předpověděl prorok Izaiáš: Náš Bůh kraluje, vrací se na Sión. Nenechává nás na pospas smrti a neblahým okolnostem života, ujímá se nás, spěchá nám vstříc. Kéž bychom se naučili více a lépe s Bohem rozmlouvat o tom, co nás tíží. Můžeme k tomu použít třeba slov žalmů: Bože, pospěš mi na pomoc! Nebo Bože, ujmi se mě! Takový rozhovor s Bohem nám přináší povzbuzení; působí, abychom neochabovali v konání dobra a nemalomyslněli. Svatá Terezie z Avily říká: Ne mnoho myšlení, ale mnoho lásky nás přivádí blíže k Bohu.
- Tak jako Ježíš patří mezi postavy, které umísťujeme do betlémů, náleží i do našeho života. Když přijdete k betlému s malými dětmi, vždycky chtějí vidět Ježíška. Bez něj by prostě betlém nebyl kompletní. Ani náš život, náš svět, pokud v něm nefiguruje Ježíš, není úplný. Chybí tam ten, o němž sv. Jan v dnešním evangeliu říká: V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Ježíš vnáší do našeho života světlo, které dává všemu smysl. Ne náhodou doprovázelo Ježíšovo narození světlo: Sláva Páně se rozzářila. Často jsme svědky toho, že lidské způsoby jednání způsobují napětí, nejistotu a zmatek. Ježíš je zcela jiný. Svým vstupem vnáší do našich problémů světlo a řešení. Ježíš osvěcuje, řekl švýcarský teolog Hans Urs von Balthasar. Prosvětleme jím i náš život!
- Pastýři odešli z Betléma s Ježíšem v srdci. Stejně jako se pastýři vrátili ke svým stádům, tak i my se vracíme z vánočních bohoslužeb a od betléma do svých domovů a vztahů, ke své práci a službě. Pastýři si odnášeli nebývalé zážitky z toho, co viděli a slyšeli; do jejich života a srdce vstoupil narozený Spasitel. Zamysleme se, s jakým poselstvím se můžeme vracet do života my. Při bohoslužbě v noci jsme slyšeli z úst svatého apoštola Pavla: Projevila se dobrota našeho Boha, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života i světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně, a přitom očekávali v blažené naději našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista. Nejde o další úkol a povinnost, kterých máme mnohdy nad hlavu, a také nejde jen o naši aktivitu a námahu. Pokusme se pracovat na růstu svého vztahu s Bohem jako spolehlivým a věrným společníkem na cestě životem. Svatý Jan od Kříže říká: Nemysli, že tě nechá Ježíš na holičkách, to bys mu křivdil.
Kéž vykročíme z letošních svátků do dalších dní nového a pro nás také Svatého roku více a nově s Ježíšem. K tomu Vám, bratři a sestry, i Vašim rodinám vyprošuji Boží pomoc a žehnám.
+Josef Nuzík
Milé sestry a bratři,
prožíváme mimořádnou dobu, která se vyznačuje neklidem a nejistotou, ale současně nabízí výjimečné příležitosti a duchovní milosti. Mezi ně patří Svatý - jubilejní rok, do něhož dnes společně vstupujeme. Papež František v bule Spes non confundit, česky Naděje neklame, kterou tento řádný svatý rok 2025 vyhlásil, opakuje častokrát slova, jimiž se v myšlenkách zabýváme i my jako jsou čas, očekávání, budoucnost, znamení, život a štěstí. Neuvádím je pro jejich četnost v bule, ale protože právě k nim směřují naše životní snahy a úsilí. Mohou se promítnout také do naší touhy a odhodlání dobře využít Svatý rok. Ten je zaměřen na podstatu našeho života: na přítomnost, kterou tvoří především vztahy, a na budoucnost, od které čekáme, že bude šťastná.
- To první, na co se můžeme zaměřit v tomto Svatém roce, je náš vztah k Bohu. Anna, matka Samuelova, o které jsme dnes četli v prvním čtení, dosvědčuje, že Hospodin se jí ujal a její hořkost proměnil ve vděčnost. Poté mu podle svého slibu naprosto samozřejmě odevzdává a daruje svého syna, kterého od něho dostala. Jaký je náš vztah k Bohu, bratři a sestry? Jsme schopni se mu otevřít a přiznat svůj hřích, a to i takový, za který se stydíme? Jsme s to svěřit mu své hořkosti, nespravedlnosti a zklamání, které nás v životě potkaly a narušily náš vztah k němu i některým lidem? Svatý rok nám dává velkou příležitost přijít před Boha na místa, která jsou i u nás určena k modlitbě v tichu či ke společné modlitbě, k odevzdání naší minulosti Hospodinu, který snímá viny a vrací pokoj, lásku a naději. Žalmista volá: Blaze člověku, který u tebe nalézá pomoc… Až půjdou vyschlým údolím, v pramen je změní… Půjdou se silou stále větší… (Žalm 84,6nn).
- To druhé, čemu bychom měli věnovat pozornost, jsou naše vztahy k druhým, blízkým i vzdáleným. Jak snadno se rozmělní naše vztahy v rodině, mezi sousedy, ve farnosti či v zaměstnání. V dnešním čtení z evangelia zazněl známý příběh o tom, jak dvanáctiletý Ježíš zůstal v chrámě a jeho rodiče to zjistili až po dlouhé době. Když jej pak Panna Maria a svatý Josef, plni úzkosti, konečně nalezli, vyslechli jeho vysvětlení a, ačkoli mu neporozuměli, přijali je. U nás to tak klidné někdy nebývá. Z kolika běžných situací v našich rodinách a vztazích se zrodí zlo, které vede k tomu, že manželské či třeba sourozenecké vztahy jsou léta přetrhány a místo lásky v nich vládne lhostejnost nebo dokonce nenávist? Vím, že příčiny těchto konfliktů jsou mnohdy složité a zamotané a nedokážou je urovnat ani sebelepší poradci. Je tu však jiná cesta. Podle biblické tradice chce Hospodin ve Svatém roce obvázat rány zlomených srdcí, rozetnout řetězy, které nás drží v otroctví hříchu a vězení nenávisti, a darovat nám radost. Ale Bůh nic nezmůže, pokud my sami neuděláme ten rozhodující krok a nedáme souhlas, že chceme s tím, co bylo v naších vztazích špatné, skončit a osvobodit se od toho, co nás poutalo. Bratři a sestry, jako váš biskup vás vyzývám: Využijme Svatého roku k nápravě pokřivených vztahů! Nežijme dál ve stavu neodpuštění! Vám, milí spolubratři v kněžské službě, děkuji za to, že půjdete kajícníkům v duchu Božího milosrdenství naproti.
Srdce rodičů a dětí, které pociťují zranění a bolest z rozpadu a ztroskotání jejich rodin a vztahů, mohou pookřát při pohledu na Svatou rodinu a nalézt posilu v náruči církve. Zvu vás na setkání párů s břemenem rozvodu, které proběhne 1. března 2025 v Olomouci. Více informací najdete na stránkách Centra pro rodinu.
- To třetí, čemu se chceme v tomto Svatém roku učit, je, aby náš pohled
do budoucnosti byl nesen nadějí. Papež František v bule k zahájení Svatého roku píše: Všichni doufáme. V srdci každého člověka se skrývá naděje jako touha po dobru a očekávání dobra, ač nevíme, co přinese druhý den… Často se setkáváme s lidmi, kteří jsou skleslí, kteří do budoucnosti hledí skepticky a pesimisticky, jako kdyby jim nic nemohlo přinést štěstí…. Už jsme si zvykli, že ve světě, kde se spěch stal konstantou, chceme všechno a teď. Člověk už nemá čas, aby se setkal s druhými, a často je i v rodinách složité se sejít a v klidu si promluvit. Trpělivost ustupuje spěchu, což je lidem k velké škodě…. Pokud znovu objevíme trpělivost, uděláme mnoho dobrého pro sebe i pro druhé…. A na jiném místě Svatý otec poznamenává: Naděje se totiž rodí z lásky a stojí na lásce, která tryská z Ježíšova probodeného srdce na kříži.
Pokusme se tedy, bratři a sestry, společně v tomto Svatém roce cvičit v trpělivosti a lásce, z nichž se rodí naděje, která neklame. Budu rád, když se k těmto myšlenkám v průběhu tohoto roku budete vracet a využijete času milosti. Děkuji vám za to!
Ve vzájemné modlitbě a s požehnáním
+Josef Nuzík
