-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

při dnešní bohoslužbě jsme slyšeli výzvu Pána Ježíše: „Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte i vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ (Jan 13,34–35) Nejde při tom jen o naše blízké doma, ale o celou rodinu křesťanů na světě. Láska k našim bratřím a sestrám nás nemůže nechat klidnými, když myslíme na ty, kteří pro Krista trpí. Tak to dělali už první křesťané, když se za trpící a vězněné modlili a když mezi sebou dělali sbírky pro potřebné křesťany i v jiných zemích.

Všichni jste slyšeli o utrpení křesťanů například na územích, která v minulých letech ovládali islamističtí extremisté. Dnes jsou teroristé téměř poraženi. Do země se vrací pokoj, ale země je zničená a lidé přišli o všechno. Už se mohou vrátit, ale jejich domy jsou vypálené. Někteří z nás se tam vydali, aby viděli situaci na vlastní oči.

Při návštěvě Iráku se uprostřed poválečného utrpení setkali s živým společenstvím křesťanů. Bylo překvapující, že když tito lidé uvažují o návratu z utečeneckých táborů do svých domovů, mají jedinou otázku: Funguje tam kostel? Pokud ne, tak se zpět nestěhují. Kostely byly velmi poškozené, ještě silně ohořelé od požárů, ale denně se v nich slavila mše svatá a dle svědectví kněze jsou vždy plné. Tyto kostely jsou místy, z nichž vychází obnova života celého města. Bylo to vidět i večer na ulici. Nikdo se neuzavírá, všichni jsou večer společně venku. Proto si také věří, vzájemně se povzbuzují a pomáhají si. Po staletí žijí tito křesťané obklopeni muslimskou většinou, ale ne rozptýleni, nýbrž ve společenstvích křesťanských obcí či městských čtvrtí. Z loňské sbírky byla podpořena obnova křesťanského města Karakoš,do něhož se vrátila už téměř polovina z 50 tisíc obyvatel. Návrat dalších je podmíněn opravou zničených domů. Naši zástupci se mohli na vlastní oči přesvědčit, že finanční pomoc je spravována velmi svědomitě a většina lidí pracuje na obnově vlastníma rukama.

Proto Vás prosíme nejen o modlitby za pronásledované a trpící křesťany, ale i o finanční pomoc při sbírce příští neděli, která je dnem modliteb za pronásledované křesťany. Věříme, že naše nezištná pomoc přinese dvojí plody: pomoc potřebným i oživení naší víry a našich církevních společenství.

S vděčností za Vaši velkorysost každému z Vás ze srdce žehnají

Vaši čeští a moravští biskupové